BUDDHISMUS

- literaturu lze dělit podle tradičního dělení tripitaka „trojího koše“:

  1. súter - logia samého Buddhy

  2. vinaja - kázeň

  3. abhidharma - učení

- existují tři tripitaky: zlomkovitá tripitaka mnichů théravádinů z JV Asie, v jazyce pálí

                                    tripitaka v čínštině

                                   tibetské sbírky: Kandžur a Tandžur

Buddha

- „Probuzený“, v jeho životech džátakách převládají mytologická data, která mění Buddhu v prototyp božského člověka

jeho matka zemřela pár dní po porodu, ale předtuchy jí říkaly o narození zázračné bytosti, podle doketických tradic jeho početí neposkvrněné a jeho narození panenské

- v 16 letech se oženil se dvěma princeznami a žil v otcovském paláci, ale pak poznal tři neodvratná zla: stáří, utrpení a smrt , když vyšel počtvrté, zahlédl lék v pokojném a klidném rozjímání žebravého askety → oddal se askezi a změnil si jméno na Gautama, pak přestl v askezi, sedl si pod fíkovník, že počká, dokud nebude osvícen → zakouší útok Máry, který v sobě spojuje smrt a ďábla, za svítání nad ním zvítězí a stává se Buddhou, vlastníkem čtyř pravd:  

1. všechno je utrpení

            2. původ utrpení je v žádosti

            3. odstraněním žádosti se ruší utrpení

4. střední neboli osmidílná cesta vede k odstranění utrpení: názor, myšlení, řeč, jednání, prostředky k životu, usilování, pozornost a rozjímání

- arhat - bytost, která dosáhla nirvány a už se nevrátí do cyklu reinkarnací

- negativní učení, je to cesta znicotnění já a tím i jevového světa

- Kam zmizel uhašený oheň, na východ, na západ, na jih, na sever? Buddha přirovnává arhata k uhašenému ohni, jakékoli tvrzení o jeho existenci by bylo založeno na dohadech

- odvodil celý kosmický proces z nevědomosti a veškerou spásu ze zrušení z vědomosti

- sangha = obec věřících

Hínajána

- „malý vůz“, též rozdělení na bohatou a chudou tradici na druhém koncilu ve Vaišálí - jádrem byla kvalita arhata, jeho neposkvrněnost nebo vystavení poskvrnění

bohatá tradice: arhat je omylný

chudá tradice: arhat je dokonalý

- lokotarové - jedna ze škol, Buddha se vším, co k němu patří, byl pro ně transcendentní → blízko mahájáně

Mahájána

- „velký vůz“, novější forma, ale v 7.století je nahrazena tantrickým budhismem, jehož jednou variantou je vadžrajána „diamantový vůz“

- přechod od hínájáně k mahájáně znamená změnu ideálu dokonalosti: zatímco adept hínájány se snaží stát arhatem, tedy dosáhnout nirvány a již ji neopouštět, aby se vrátili do odporné sansáry, adept máhájány touží stát se bodhisattvou, tj. bytostí, která sice dosáhla probuzení, ale obětuje své blaho ve prospěch celého lidstva a raději se objevuje ve světě, než aby se stáhla do nirvány, bodhisattva už není mlčenlivým budhou, ale probuzeným, který mluví, jedná, přichází na pomoc nešťastným

- budhistická logika možného třetího

- škola jógačára - vesmír je pohou konstrukcí mysli, nemůže být proto nadán žádnou realitou, je pouhou iluzí

Tantrický buddhismus

- nejdůležitější proud je vadžrajána „diamantový vůz“, sexuální symbolika vadžra = falos

- každý text zahrnuje dvě možné exegeze: jednu, jejímž referentem je tajný rituál, vrcholící obvykle pohlavním spojením, jehož cílem je získat probuzení, a druhou, jejíž referent je metafyzický

Budhismus v Číne

- hlavně škola čchan (jap. zen) - ze snaskrtského dhjána = meditace, která učila imanenci buddhy a zvláštní techniky meditace k zíslkání okamžitého probuzení

- v 9. století pronásledování buddhsitů panovníkem, které vedlo k zániku b. v Číně

Korea a Japonsko

- již ve 4.stol. v Koreji budhistický klášter „Království poustevníků“

- japonský zen: dvě varianty - rinzai zen (pro aristokraty) a sótó zen (meditativnější a lidovější)

- škola ten-dai - i v Číně, všechny bytosti mají přirozenost Buddhy a podílejí se na jeho dharmakáji

- analogická diskuze jako Agustinus a Pelagius (která rozdělila protestanty a katolíky): ten-dai má oproti zen více kvietistickou orientaci, ten-dai: probuzení je v nás vepsáno od narození, jde jen o to, znovu jej nalézt, a další sekta džódó (podobná tin-dei) stejně jako Augustin tvrdí, že nikdo nemůže obdržet probuzení svým vlastním úsilím, ale že veškerá spása pochází z Buddhovy milosti  x   zen zdůrazňuje, že lze dojít probuzení vlastním úsilím: rinzai doporučuje spíše jednoduché techniky s okamžitou účinností jako koan (paradoxní formule doprovázená nečekanými gesty), sótó zná jediný předpis: meditace v sedu (zazen)

Tibetský buddhismus

- návrat k indickým pramenům, v11.stol. sem přinesen asketický tantrismus

- dalajláma - představený školy „tzv. žlutých baretů“, od 17.století vykonával civilní správu v Tibetu, zatímco duchovní autorita by v kompetenci jiného Velkého žlutého lámy, sídlícího v klášteře Tashilumpo

- bon-po používají argumentu starobylosti, posvátného původu v mlhách mýtické západní země Tazig, a vlastního Buddhy, který není podvodník Šákjamuni, jejich magické a šamanské praktiky silně ovlivnily starobuddhisty neboli červené barety, které žlutí bareti chápou jako oběti laxismu a magických pověr , často také červené baret „zjevují zakopané poklady“, což jsou různé apokryfy připisované význačným starým mistrům

- lámaistický buddhismus se stal státním náboženstvím v Mongolsku, kam se rozšířil ve dvou vlnách: 13. a 16.století